Image Image Image Image Image Image Image Image Image Image
Přejděte na začátek

Nahoru

Václav Balšán

Václav Balšán

| Publikováno 02. 7. 2019

Ve svém karlovarském bytě, který slouží nejen k bydlení ale také jako ateliér, shlíží Václav Balšán na úchvatnou kolonádu. Tento výhled s ním sdílí zachráněná kočka Emilka. Přes 730 zbytečných dní na vojně, práci grafika, učitele výtvarných předmětů, mezinárodního vystavovatele, vědom si koloběhu času, začal nejraději trávit své dny plné uměleckého ducha mezi stěnami svého ateliéru, kde na sobě neustále pracuje a přetváří svůj bohatý vnitřní život do osobitých uměleckých děl.

Jak jste se dostal k malování?
Sám nad tím stále přemýšlím. V 6 letech jsem ochrnul a musel jsem rok a půl strávit v nemocnici, na zkrácení dlouhých chvil jsem dostal pastelky a malování mě moc bavilo. Začal jsem se zajímat o malování, dějiny umění, architekturu, a už nikdy mě to zajímat nepřestalo. Jsem humanisticky zaměřený člověk.

Studoval jste nějaký umělecký obor?
Už během základní školy ve 12 letech jsem docházel k malíři Milanu Krausovi a umění mě začalo čím dál tím více pohlcovat. Také jsem chodil do kroužku chomutovského muzea, obor dějiny umění. Moje maminka jako vdova se 4 dětmi mi nemohla kupovat odborné knihy a tak jsem si je opisoval a psal i vlastní. Na doporučení pana Krause jsem studoval a úspěšně absolvoval Střední keramickou školu v Karlových Varech, obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Během středoškolského vzdělávání jsem rovněž spolupracoval s karlovarskými výtvarníky. Prakticky jsem se vzdělával ve všech možných oborech grafiky.

Jak jste si vybral směr?
Ten směr vyplyne. Ve 13 letech jsem se považoval za Rembrandta, nebo dokonce za Kosárka a tvořil venku v přírodě krásné krajiny v duchu romantismu. Na polní stojan jsem si musel vydělat sběrem papíru. Působil na mě přirozený vývoj, reálný pohled na výtvarné umění, samostudium a tak podobně.

Jak byste popsal vaše barvy a techniku?
Vše vyplývá z toho, že mám malování opravdu rád. Na svých výstavách mám pocit, že se v nich zračí moje nadšení pro malování. Je to takové impulzivní rychlé malování, které není nijak propracované. Je to takový expresionismus, peru se s barvami na plátně.

Kde berete náměty?
Když nemaluji, tak kreslím, potřebuji neustále bytostně tvořit, pořád je co tvořit. Dělám také malované plastiky, jsou z nich malé dárečky. Mám svou klientelu a podporovatele, ti si třeba obraz přijdou vybrat přímo do ateliéru. Klienty mám i v zahraničí, kam jsem zapůjčil obrazy, nyní je po mně žádána nová kolekce do Lichtenštejnska.

Jak se loučíte s obrazy?
Jsem potěšen, že se moje práce líbí. Udělal jsem tisíce obrazů, které jdou svou další cestou.

Má každý Váš obraz název?
Mnoho let jsem pracoval v Galerii, zákazníci a návštěvníci požadují nějaké vysvětlení, co to je, protože to není na první pohled patrné. Líbí se mi, že obrazy mají svůj život a své působení, když v nich lidé mohou něco nalézat a také najdou. Ti, kteří si koupí můj obraz, v něm pokaždé mohou nalézt něco jiného, nového, když na něj padne různé světlo nebo objeví jiný detail, utváří to v nich příjemný pocit a to i po mnoho let.

Máte nějaký obraz vysloveně rád?
Všechny. Jsou jako moje děti. Kdo preferuje jedno dítě ze tří?

Jak dlouho vzniká obraz?
Různě. Tvořím na plátně, někdy lehce, někdy těžce a někdy i s takovými bolestmi, že plátno vyříznu a zahodím.

Co Vám pomůže, když to nejde?
Otočím to ke zdi a jdu si lehnout. To se mi stává málokdy. Když nejde malování na plátno, jdou kresby, grafika. Svou potřebu tvořit vždy naplním, dostávám ze sebe všechny emoce, občas zahodím štětce a maluju rukama, a všechno ze sebe vydám.

Červená?
Červenou mám rád, často se objevuje v mých věcech. Nevím, zda jde jen o období, ale mám ji prostě rád.

Václav Balšán měl již 35 výstav reprezentujících pouze jeho osobu a 80 společných výstav s dalšími umělci, v Čechách a Evropě. Mimo výstavy si můžete mistrovo obrazy prohlédnout také v karlovarské restauraci Sabor Mediterraneo (www.sabor.cz).