JSK | Publikováno 23. 2. 2016

Šéfkuchař restaurace Kampa Park se nedávno jako porotce zúčastnil kulinářské show Master Chef. Díky tomu zná jednoho z nejlepších kulinářů celé Česko. Televize se však od skutečné reality dost liší. Jaký je Marek Raditsch ve skutečnosti?

Jak jste se k vaření dostal?
Vařit mě bavilo od mládí. Rád jsem se díval, když vařila maminka nebo babička. Hodně mě fascinovaly suroviny. Rád jsem zkoumal jejich vůni, strukturu. Zbožňoval jsem hlavně zabijačky, na kterých se podílela celá rodina.

Pamatujete se na první jídlo, které jste kdy uvařil?
Řekl bych, že to byly palačinky a míchaná vajíčka. Také jsem rád obaloval řízky.

Jak jste se poprvé dostal do zahraničí? Ne každý měl v mládí to štěstí, aby mohl sbírat zkušenosti za našimi hranicemi.
Bylo mi devatenáct a můj šéf chtěl, abych se učil a sbíral nové zkušenosti, takže řekl: „Běž a starej se.“ (smích) Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do Dánska. Gastronomie tam byla na hodně vysoké úrovni. Navíc jsem si tam v oboru našel i pár dobrých přátel.

Kde berete inspiraci pro sestavování menu?
Především se řídíme sezónou. Jídla se plánují dlouho dopředu, někdy i tři měsíce. Bavíme se a rozhodujeme jako tým. Každému meníčku se snažíme dát hlavně nějaký směr.

Vařil jste pro Angelinu Jolie, Bruce Willise, Micka Jaggera… Měli nějaký rozmar, se kterým se běžně nesetkáváte?
Musím říct, že všichni byli všichni naprosto úžasní. Kolikrát si spíš nechávají poradit, než aby si pokrmy přímo sami vybrali. Jen Jolie s Pittem chtěli pít hlavně šampaňské Crystal. Objednávali ho tolik jako Češi frankovku. (smích) Pravdou je, že jsem zažil pár lidí, kteří chtěli jíst jen rybu vařenou na páře nebo jenom zelí a podobně, ale vždycky šlo spíš o hodně mladou generaci.

Existuje něco, co jste nikdy neochutnal, ale chtěl byste?
To je hodně těžká otázka, spíš byste se měla zeptat, co jsem nikdy neochutnal a ani ochutnat nechci. Protože existuje tolik skvělých surovin, nemám absolutně žádnou potřebu jíst hmyz, červy, larvy a podobné věci.

Když navštěvujete jiné restaurace, nemáte tendenci na nich hledat chyby a každé posezení s přáteli tak brát spíš jako práci?
Zrovna nedávno jsem byl v restauraci, kde měli číšníci látkové rukavice, ve kterých servírovali pečivo. Jenže o pár minut později jsem šel okolo kuchyně, kde se ti číšníci v krabici s pečivem normálně přehrabovali bez rukavic. Což mi přijde docela úsměvné. Podotýkám, že šlo o luxusní restauraci. Každopádně máte pravdu, nějaká nemoc z povolání tam je.

Máte nějaký kulinářský sen?
Chci jet do Austrálie a zmapovat gastronomii právě v těchto končinách.